K estetickému vzhledu využívali nositelé kroje také jiných doplňků a zdobných praktik: malování či vyšívání stuh, šňůrek, port a vlněných střapců. Jednoduchým zdobením bylo např. třepení konců u kalhot, šátků apod. Vzhled oděvu často dokreslovaly šperky, které již nejsou textilní povahy.

Kromě krášlící funkce plnily šperky ve spojení s krojem také praktickou funkci. Spínaly oděvní součástky a zpevňovaly účesy. Různé přezky na opascích, střevících a kloboucích lité z mosazi, imitovaly vzory módních doplňků měšťanského oděvu.

Knoflíky, hojně našívané na mužských kabátech, byly určeny spíš k výzdobě než zapínání. Podle sociálního postavení nositelů oděvu se zhotovovaly z rozmanitých materiálů od cínu a olova až po stříbro.

Obecně se na Moravě šperky nosily málo. Zámožnější ženy vlastnily nanejvýš náhrdelníky ze tří řad skleněných korálků nebo granátků. Nejvíce se uplatňovaly bižuterie v kombinaci s umělými kvítky ve svatební úpravě nevěstina účesu.

Jediným domácím druhem šperku byly valašská "kotula", též "spinka" či "zapínák", ve tvaru kotouče, zhotovená nejčastěji z perleti, ale též z kosti, mosazi, výjimečně ze stříbra.

Sloužila k sepnutí rozparků mužských košil, menší také ženských rukávců. Byla zdobena rytým rostlinným nebo i geometrickým ornamentem, okraje měla lemované obloučky a v kruhovém otvoru uprostřed byl upevněn mosazný špendlík k sepnutí.